Prvotní myšlenka pomáhat lidem – raněným vojákům, vznikla v letech 1853-1856 v tzv. Krymské válce, kde bojovalo Rusko proti Turecku, Francii a Sardinii. Válečný chirurg N. I. Pirogov v této válce poprvé v historii využívá laické pomoci dobrovolných sester k ošetřování raněných. Angličanka Florence Nagtingalová organizuje podobnou laickou pomoc na druhé straně bojujících armád.
Historie založení Červeného kříže
Henri Dunant se narodil 8.5.1828 v Ženevě. V mládí sledoval události spojené s Krymskou válkou. Viděl i krvavou bitvu u Solferina mezi francouzskou a rakouskou armádou. Zjistil, že po bitvě se téměř nikdo nestará o raněné, kteří po tisících umírají. Své otřesné zážitky vylíčil v knize „Vzpomínky na Solferino“, kde v závěru navrhl založit mezinárodní dobrovolnou organizaci na pomoc raněným a uzavření mezinárodní dohody o ochraně raněných. Knihu rozeslal evropským panovníkům a státníkům.
26.-29. října 1863 se v Ženevě uskutečnila první mezinárodní konference, kde byly přijaty základní myšlenky Červeného kříže. 22. srpna 1864 byly podepsány první Ženevské konvence. Zmocněnci 12 států podepsali dohodu, podle níž se považuje sanitní personál a sanitní materiál za neutrální. Schváleno bylo též jeho jednotné označení – červený kříž na bílém poli, jenž symbolizuje barvy švýcarské vlajky jako výraz pocty Švýcarsku.
Den narození H. Dunanta – 8. květen, se stal Dnem Červeného kříže.
Červený kříž v Čechách
Přípravný výbor Československého Červeného kříže se sešel 1. února 1919 v Obecním domě v Praze a vyslal delegaci k prezidentu republiky T. G. Masarykovi s žádostí o vyslovení souhlasu se zřízením národní společnosti Československého červeného kříže (dále jen ČSČK). 6. února 1919 prezident žádost potvrdil a tento den je považován za datum vzniku ČSČK. Jeho první předsedkyní byla zvolena dr. Alice Masaryková.
V prvních letech se organizace ČSČK zaměřila především na pomoc postiženým I. světovou válkou. V době hospodářské krize na počátku 30. let 20. století se ČSČK pokoušel zmírňovat nejkrutější bídu a její následky formou charitativní pomoci. V průběhu II. světové války v srpnu 1940 obsadila německá policie všechny budovy ČSČK a zkonfiskovala majetek i u všech místních spolků na území Čech a Moravy.
V poválečných letech navazoval ČSČK na svou předválečnou tradici. Po roce 1948 se poslání ČSČK změnilo na spolupráci se zdravotnickými a celospolečenskými organizacemi. ČSČK se zaměřilo na výchovu občanů k první pomoci, budování stanic první pomoci a zapojování dobrovolných zdravotníků do rozsáhlých zdrav. akcí (např. hromadné očkování). Po roce 1964 prosazuje bezpříspěvkové dárcovství krve, pořádá letní tábory pro zdravotně postižené děti a rozvíjí pečovatelskou službu.
Již na sklonku listopadu 1989 se ČSČK znovu přihlásil k původnímu poslání nevládní humanitární organizace rozvíjející svou činnost pod heslem „Humanitou k míru“.
Rozdělením republiky v roce 1993 vznikla samostatná společnost Českého červeného kříže, která byla dne 26.3.1993 uznána Mezinárodním výborem Červeného kříže v Ženevě.
Červený kříž ve Zlíně
Československý červený kříž ve Zlíně byl založený dne 4.- 6. listopadu 1920. První stanovy byly přijaty 6. listopadu 1920 a později byly upraveny a to 21. května 1927. První předsedkyní Československého červeného kříže byla Marie Baťová a v roce 1927 ji vystřídal Tomáš Baťa.
1. března 1936 se stal předsedou J. A. Baťa. V roce 1936 měl spolek ČSČK Zlín 1577 členů. 14. března 1940 byly přijaty 3. stanovy a ke Zlínu se připojily další spolky. V září 1940 byl spolek protektorátem zrušen a svou činnost znovu obnovil 11. června 1945.
Za dobu svého působení Červený kříž musel vystřídat několik míst. Od roku 1946 měl sídlo ve Zlíně na ulici Zarámí, v roce 1984 se stěhoval na Čepkov a do roku 1997 se stěhoval celkem šestkrát. Z tohoto důvodu bylo nutné získat své stálé místo a to se podařilo v roce 1997. Od tohoto roku má Červený kříž vlastní prostory, které jsou ve Zlíně na Potokách 3314.
